V rámci přírodních věd lze dnes jen stěží najít takovou, kterou lze považovat za skutečně exaktní a nevyvratitelnou. Základy fyziky nedávno otřáslo zjištění filozofa Daniela Hoeka, který přišel na to, že jsme si možná více než 300 let špatně vykládali Newtonův první pohybový zákon.
Když Isaac Newton v roce 1687 psal na pergamen své slavné pohybové zákony, jen těžko si v té době představoval, že se stanou horkým tématem diskuzí o čtyři století později. Newtonovy latinské texty nastínily tři univerzální principy, podle kterých jak se řídí pohyb objektů v našem vesmíru. Poznámky byly následně překládány, přepisovány, diskutovány a dlouze probírány. A zde je právě zakopaný pes.
Chybička v překladu
Filozof Daniel Hoek z univerzity Virginia Tech totiž tvrdí, že jsme možná Newtonovu přesnou formulaci jeho prvního pohybového zákona celou dobu interpretovali špatně. Odborník v oboru filozofie a matematiky se tak rozhodl uvést věci na pravou míru poté, co objevil v původním anglickém překladu Newtonových latinských Principií z roku 1729 něco, co sám označil za neobratný a chybný překlad. Na základě tohoto překladu byl první Newtonův zákon setrvačnosti interpretován tak, že objekt se bude nadále pohybovat přímočaře nebo zůstane v klidu, pokud nezasáhne vnější síla. Z pohledu logiky to dává na první pohled smysl, dokud si neuvědomíte, že vnější síly působí neustále, což by Newton ve své formulaci jistě zohlednil. Z tohoto textu však vychází prakticky všechny fyzikální učebnice dnešní doby.
Hoek si při revizi archivů uvědomil, že tato běžná parafráze obsahovala chybný výklad, který proletěl pod radarem až do roku 1999, kdy se dva vědci zaměřili na překlad jednoho latinského slova, které bylo přehlédnuto: quatenus, což znamená „jelikož“, nikoli uváděné „pokud“. Podle filozofa jde o poměrně zásadní rozdíl, jelikož nový výklad ukazuje, že Newton spíše než popis toho, jak si objekt udržuje svou hybnost, pokud na něj nepůsobí žádné síly, spíše popisoval fenomén, že každá změna hybnosti tělesa je způsobena vnějšími silami.
Vědci nepřisuzují změně velkou váhu, přesto má historický význam
Tato důležitá oprava se však nikdy neujala. Dokonce i nyní by mohla mít problém prosadit se pod tíhou staletí opakování. Někteří odborníci totiž považují Hoekův výklad za příliš divoký a nekonvenční, než aby ho brali vážně. Jiní si naopak myslí, že význam definice je tak očividný, že nestojí za to jej upravovat či jinak obhajovat. Hoek sám připouští, že tato reinterpretace nijak nezmění fyziku jako takovou. Umožňuje nám však lépe pochopit kontext toho, jak Newton přišel na své průkopnické objevy.
Přijmeme-li převažující překlad, že se objekty pohybují po přímce, dokud je síla nepřinutí k opaku, pak se nabízí otázka: proč by Newton psal zákon o tělesech bez vnějších sil, když nic takového v našem vesmíru neexistuje; když gravitace a tření jsou všudypřítomné? Hoek říká, že tato revidovaná interpretace přibližuje jednu z nejzásadnějších Newtonových myšlenek, která byla ve své době naprosto revoluční. Totiž že planety, hvězdy a další nebeská tělesa se řídí stejnými fyzikálními zákony jako objekty na Zemi. Ačkoliv tak učebnice fyziky přepisovány nejspíš nebudou, můžeme díky novému překladu lépe pochopit souvislosti myšlenek jednoho z největších matematiků všech dob.
Zdroje:
