Sloní hřbitovy jsou magická místa z dávných příběhů a legend, která pronikají do nejrůznějších sfér naší kultury. Nedávná pozorování slonů indických však dodávají těmto příběhům na významu a věrohodnosti. Byly totiž popsány případy, kdy tito majestátní savci skutečně pohřbili své mrtvé.
Nový výzkum přináší nečekaná zjištění
Ve výzkumu publikovaném v časopise Journal of Threatened popsala dvojice vědců celkem pět případů slůňat pohřbených v zavlažovacích příkopech čajových plantáží v severním Bengálsku v Indii. Autoři tvrdí, že neobvyklá poloha, okolní půda zhutněná nohama několika slonů a zranění naznačující tahání po smrti ukazují na úmyslné pohřbívání. Pokud jsou závěry uvedené ve studii správné, mohla by tato pozorování naznačovat, že zvířata moc dobře rozumí chápání smrti a zármutku. Takové chování se navíc nepodobá ničemu, s čím se vědci v živočišné říši dosud setkali, a naznačuje, že lidé jakožto druh možná zdaleka nejsou tak jedineční, jak se dosud myslelo.
Jsou pohřební rituály skutečně výsadou pouze lidského druhu?
Archeologické nálezy naznačují, že naši hominidní předkové pohřbívali své mrtvé již před 100 000 lety, a dost možná i dříve. Tento rituál přitom již od svého počátku znamenal mnohem víc než prosté zbavení se těla zesnulého, ale vyjadřoval také smutek nad ztrátou a uctění památky života, který vyhasnul. Pohřby se postupně rozšířily do všech možných kultur, a staly se tak jakýmsi charakteristickým projevem lidskosti. Důkazů o podobném chování u jiných živočišných druhů bylo jen velmi málo, a nelze jim tak přisuzovat žádnou míru systematičnost. Až dosud.
Truchlení u slonů bylo již v minulosti zaznamenáno
Tedy aspoň možná. Nedávné zprávy o pohřbívání mláďat jsou sice zajímavé, ale těchto pět pohřbů nebylo přímo pozorováno, takže je zatím nelze s jistotou přisuzovat slonům. Mohlo se totiž také stát, že mláďata těsně před smrtí padla do příkopu a následná panika zbytku rodiny způsobila sesuv půdy a pohřbení těla. Nicméně s ohledem na to, co již o slonech víme, lze předpokládat, že úmrtí svých blízkých, a především pak slůňat, skutečně vnímají. Několik jedinců již bylo pozorováno, jak nesou své mrtvé potomky, což jednoznačně dokazuje silné citové pouto mezi rodiči a dětmi. Zesnulé pak tiše zkoumali, očichávali či se jich se skloněnou hlavou dotýkali. Ve vzácných případech dokonce položili k jejich tělům kusy bláta či palmové listy. Podobnost mezi lidským a sloním truchlením je tak více než zjevná.
Kromě slonů se o své mrtvé starají také krysy či mravenci
Sloni samozřejmě nejsou jedinými zvířaty, která netypicky reagují na mrtvé společníky. Také vrány se obvykle shlukují kolem mrtvol jiné vrány, pravděpodobně za účelem zmapovat případné nebezpečí. Některý hmyz, například mravenci, pak své mrtvé odklízí. Jejich těla totiž vylučují speciální chemikálie, které by mohli ohrozit žijící kolonii. Mravenci se tak těl preventivně zbavují, často také zahrabáváním do země. Podobně se chovají také krysy, což bylo prokázáno i studií, kde hlodavci zahrabávali kousky dřeva páchnoucí stejně jako rozkládající se maso. Všechny výše uvedené příklady pohřbívání jsou však spíše praktického rázu, a s truchlením tak nejspíš nemají nic společného.
Ačkoliv je tak možná brzy hovořit o tom, že sloni provádějí vlastní pohřební rituály, nelze pochybovat o obrovském citu pro empatii a soudržnost, které tato obrovská zvířata mají. Nezbývá než věřit, že se nám brzy do rukou dostane nezpochybnitelný důkaz, který by možná mohl pomoci populaci slonů chránit před ohrožením nejen ze strany člověka.
Zdroje:
https://threatenedtaxa.org/index.php/JoTT/article/view/8826/9701
https://edition.cnn.com/2024/03/14/asia/asian-elephant-burials-scli-intl-scn/index.html
