Médii nedávno proběhla zpráva informující o výsledcích vyšetřování krve v nejrůznějších krevních bankách. Laická i odborná veřejnost pak byly překvapeny vysokým podílem vzorků infikovaných hepatitidou typu C. Na celém světě přitom žijí spousty lidí, kteří tuto nemoc mají, ale vůbec o tom neví. Jak tedy tuto infekci odhalit a co se s ní dá dělat?
Nakazit se není příliš těžké, stačí kontaminovaná krev při transfuzi
Hepatitida typu C (HCV) je virus přenášený krví, který v lidském těle napadá především játra a při neléčení může vést k jejich zánětu či poškození. K infekci tímto virem pak dochází přenosem prostřednictvím krve. Poměrně běžně se pak může stát, že se člověk nakazí přes krevní transfuzi, případně užitím léčebných přípravků vyrobených z infikované krve. V jiných případech pak k přenosů dochází sdílením jehel při užívání drog, případně při dalších lékařských či kosmetických zákrocích.
HCV jsou zasaženy desítky milionů lidí
Zvýšený výskyt nakažení HCV pak vědci zaznamenávají u generace narozené před rokem 1965, kdy ještě nebyl tento vir objevem, a u krevních transfuzí se tak jeho přítomnost neřešila. Odhady pak hovoří o tom, že hepatitidou typu C je na celém svět nakaženo zhruba 50 milionů lidí, a každý rok se objeví 1 milion nových případů. U některých lidí může dlouhodobá infekce HCV vést ke jizvení jater neboli jaterní cirhóze, v ojedinělých případech pak k celkovému selhání orgánu. Tato diagnóza je příčinou přibližně čtvrt milionu úmrtí ročně. Transfuzní hepatitida – tedy zánět jater vyvolaný krevní transfuzí – byla poprvé popsána v roce 1969, až o 20 let později však bylo zjištěno, že jejím spouštěčem je virus HCV. Za tento objev pak byla v roce 2020 udělena Nobelova cena za medicínu.
Průběh infekce a příznaky
Hepatitida C je obecně tichou nemocí, o které člověk ani nemusí tušit, že ji má. Po nákaze lze pozorovat poměrně běžné, avšak mírné virové příznaky, jakými jsou například únava, , úzkost, výkyvy nálad, svalová únava či ztráta soustředění. Objevují se také symptomy žloutenky, tedy typické zabarvení očí a kůže. Většina lidí je však úplně bezpříznaková. Imunitní systém se přirozeně zbaví viru přibližně u tří z deseti případů. U všech ostatních se park stává dlouhodobou infekcí, která zpravidla nezmizí bez účinné léčby. Trvá-li nákaza HCV několik let, vyústí v poškození jater.
Odborníci již umí HCV léčit a věří, že se ji podaří vymýtit
Díky tomu, že se o HCV ví již poměrně dlouho, podařilo se vědcům v průběhu let vyvinout hned několik vysoce účinných a běžně dostupných léčebných postupů. Prvotní metody léčby zahrnovaly poměrně dlouhé cykly podávání injekcí, mnohdy způsobující řadu vedlejších účinků a s poměrně nízkou nadějí na vyléčení. První tablety na léčbu HCV se na trhu objevily až v roce 2013, a již od svého uvedení lákaly především na bezpečnost a komfort při užívání. Pacienti v současnosti absolvují několikatýdenní léčebné kúry s téměř stoprocentní šancí na úplné vyléčení, a to bez ohledu na to, zda mají již poškozená játra či nikoliv.
Na zahájení léčby tak není prakticky nikdy pozdě. Výhodou je také skutečnost, že játra mají neuvěřitelnou schopnost regenerace, a i těžce zjizvený orgán je schopen se obnovit do původního stavu. Pokrok v léčbě HCV je tak významný, že Světová zdravotnická organizace (WHO) v současnosti míří k jasnému cíli – eliminovat hepatitidu typu C v globálním měřítku. Do roku 2030 tak chce WHO snížit počet nových infekcí o 90 % a počet úmrtí o 65 %. Předpokládá se, se například ve Velké Británii by mohl být HCV do roku 2025 úplně vyhlazen.
Jakmile je tedy virus nalezen, lze infekci poměrně spolehlivě léčit. Výzvou však zůstává identifikace osob, které o tom, že mají virus, nevědí. Některé vlády v tomto ohledu podnikají patřičné kroky, u nás však osvěta stále pokulhává. Není tedy nic lepšího než být v tomto ohledu proaktivní a nechat se na hepatitidu typu C dobrovolně otestovat.
Zdroje: ncbi.nlm.nih.gov, nobelprize.org, ajmc.com, gov.uk, cdc.gov
