I bez centrální nervové soustavy se některé formy života na planetě Zemi mohou chovat velmi inteligentně. Platí to i například o rostlinách, kterými se zabýval i nedávný výzkum vědců z newyorkské Cornellovy univerzity. Z výsledků jejich práce vyplynulo, že chování některých rostlin skutečně může odpovídat určité definici inteligence.
Dvojici výzkumníků se podařilo odhalit tajemnou komunikaci mezi rostlinami zlatobýlu
Chemik a ekolog Andre Kessler a jeho doktorand Michael Mueller ve své nedávno publikované fascinující a kontroverzní práci vysvětlují, že při konfrontaci s problémem mohou některé druhy rostlin jednat a reagovat na své prostředí. Využívají tak procesy nápadně připomínající paměť a spojené s něčím, co by mohlo být označeno jako schopnost rozhodování.
Onou rostlinou, u níž byly objeveny tyto jedinečné znaky inteligence, je zástupce rodu zlatobýlu, konkrétně druh Solidago altissima, který se v češtině označuje termínem zlatobýl vysoký. Ten podle studie dokáže reagovat na situace, kdy jsou jeho sousedé v ohrožení útokem nejrůznějších býložravců, a volají tak o pomoc. Týká se to například případů, kdy larvy mandelinek začnou okusovat listy zlatobýlu. Rostliny totiž v reakci na tento útok začnou vylučovat těkavé organické látky, kterými hmyzu signalizují, že jsou poškozené, a tedy nepříliš vhodné k jídlu. Navíc dokáží měnit vlnovou délku světla odráženého od svých listů, díky čemuž vyšlou informaci o napadení i okolním rostlinám. Vědci věří, že jak světlo, tak vylučování chemikálií do okolí jsou varovné znaky specifické pouze pro zlatobýly, což potvrzuje jejich schopnost inteligence v souvislosti s rozluštěním tohoto komunikačního kódu.
Spojení mezi kytkami je velmi složité a druhové specifické
Rostliny, které tímto způsobem signál zachytí, pak v reakci na upozornění sousedů posilují svou obranu proti predátorům – kromě produkce chemických látek pak dokáží například i urychlit svůj růst. Reagují tedy podobně jako imunitní systém vyšších živočichů. Kessler a Mueller ve své práci dále tvrdí, že zlatobýl tímto způsobem nejen integruje informace z prostředí, ale také předvídá možné katastrofické scénáře a na základě svého současného prostředí se připravuje na případné budoucí situace. Podobné chování pak vykazovaly také rostliny tabáku.
Rostlin spolu komunikují i bez centrální nervové soustavy. Využívají namísto toho chemický přenos signálu
Schopnost zlatobýlu vysokého tímto způsobem komunikovat a reagovat na vnější podněty je o to pozoruhodnější, že v jeho vnitřní stavbě nenajdeme žádné složité nervové sítě. Jejich buňky jsou však i přesto propojeny chemickými signály, čímž do značné míry nahrazují centrální nervovou soustavu, jakou známe například z našeho těla. Do tohoto systému je navíc podle vědců zapojena každá jednotlivá buňka rostliny, a proto je reakce na podnět tak sofistikovaná a komplexní. Reakce rostliny na těkavé organické látky je tedy více než jen reflex nebo pevný vzorec činnosti, ale jde o promyšlenou změnu chování, která vychází z nutnosti přizpůsobení se podmínkám prostředí, v nichž se zlatobýl vysoký běžně vyskytuje.
Mohou být rostliny vůbec inteligentní?
Označovat rostliny jako inteligentní nepovažují někteří odborníci za vhodné. Přesto je namístě uznat, že po desetiletích vědeckého odmítání a opovrhování rozumovými schopnostmi rostlin začíná tato oblast výzkumu konečně vzkvétat. Vědci o tomto způsobu výměny informací mezi rostlinami vědí zhruba od 80. let minulého století, a zlatobýl je pouze dalším z řady fascinujících příkladů toho, jak je Matka Příroda mocnou čarodějkou. Většina z těchto výzkumů však probíhala v laboratorních podmínkách, a k pochopení toho, jak rostliny fungují ve svém přirozeném prostředí, vede ještě dlouhá cesta. Je možné, že se v případě rostlinné říše definice inteligence ještě změní, i tak je ale zřejmé, že jsou květiny a dřeviny mnohem schopnější, než jsme si ještě nedávno vůbec dokázali představit.
Zdroje: tandfonline.com, nytimes.com, theatlantic.com, ambius.com
