Je všeobecně uznávaným stereotypem, že ženy mají tendence oblékat si i při pokojové teplotě víc vrstev než muži. Jak se ale ukazuje, může něžnější pohlaví zimu ve skutečnosti snášet mnohem lépe. Jak je to možné?
Vše je jinak, než jsme si mysleli
Pomineme-li existenci empirického pozorování, existuje jen velmi málo kontrolovaných studií, které se zabývaly průzkumem reakce mužského a ženského těla na nízké teploty. Nedávný výzkum publikovaný v časopise PNAS je tak v tomto směru vzácnou výjimkou. Během pokusu strávila skupina 28 mužů a žen pět hodin v místnosti s regulovanou teplotou, přičemž měli na sobě poskytnutá trička, šortky nebo sukně a ponožky. Účastníci byli na denní bázi fyzicky sledováni a dotazováni na jejich pohodlí, zatímco se teplota pohybovala mezi 17 ºC a 31 ºC.
V rozporu s očekáváním vědců měly ženy ve studii při nižších teplotách v místnosti o něco vyšší teplotu těla než muži. Mezi Pohlavími pak nebyly zjištěny žádné rozdíly v příjmu glukózy, elektrickém napětí ve svalové aktivitě, teplotě kůže nebo termogenezi vyvolané chladem. Zdá se, že i když byly účastnice fyzicky menší než muži a celkově produkovaly méně tělesného tepla, jejich relativně vyšší množství tělesného tuku pomohlo vyvážit misky vah.
Rozdíl o jeden stupeň
Na základě výsledků studie experti tvrdí, že komfortní teplotní zóna ženského těla končí zhruba na 22 °C, což je o stupeň méně než průměr mužských účastníků. Z toho nejspíš vyplývá, že při poklesu teploty nemusí ženské tělo vynakládat energii na zahřátí tak brzy jako mužské, díky čemuž je odolnější vůči chladu.
Tento mezipohlavní rozdíl, jakkoli je významný, však nenabízí příliš výhod. Při poklesu teploty na 17 ºC výzkumníci již nepozorovali žádné rozdíly mezi pohlavími v nástupu chvění ani v tom, jak příjemně či nepříjemně se účastníci podle svých slov v místnosti cítili. Odlišnosti se tak týkají spíše běžných pokojových teplot, a například pro přežití v teplotách pod bodem mrazu jsou nejspíš zanedbatelné.
Čemu věřit? Vědě nebo pocitu?
V minulosti vědci předpokládali, že ženám je při vyšších teplotách chladněji než mužům kvůli fyziologickým rozdílům mezi pohlavími. Žádná z těchto hypotéz však zcela neodpovídá nejnovějším výsledkům. Jedna drobná kontrolovaná studie pravděpodobně debatu neukončí, možná je ale načase upustit od pozorovacích studií a obecného konsenzu a začít se zabývat skutečnými vědeckými poznatky.
Do dnešního dne existuje jen velmi málo přímých důkazů o rozdílech mezi mužskou a ženskou termoregulací. Po celou dobu vývoje se celý obor lidské fyziologie zaměřoval převážně na mužské tělo a používal ho jako výchozí pro celé lidstvo. Takto omezený přístup však opomíjí velkou část obrazu. Svou roli v reakci na změny teploty totiž mohou hrát i hormonální změny či léky, které se mnohdy liší v návaznosti na pohlaví. Autoři výše uvedené studie tak volají po dalším bádání, které by mohlo přinést rozmanitější výsledky, a zobecnit tak naše chápání termoregulace tak, aby více odpovídalo realitě, která se odehrává v našich tělech.
Zdroje: pnas.org, medicalxpress.com, dailymail.co.uk
