Myšlenka, že srdce v sobě ukrývá samotnou podstatu člověka, může být i víc než jen duchovním konceptem. Již od první transplantace tohoto orgánu v roce 1967 totiž pacienti zaznamenali mnohdy nevysvětlitelné změny své osobnosti.
V historii byly podobné případy vědecky zdokumentovány
Lidé s darovaným srdcem se údajně po operacích mnohdy cítí méně jako oni sami a více jako jejich dárce. Jedna příjemkyně transplantátu v 90. letech 20. století například uvedla, že poté, co dostala srdce osmnáctiletého hudebníka, objevila v sobě náhlou lásku k hudbě. „Nikdy předtím jsem neuměla hrát, ale po transplantaci jsem začala milovat hudbu. Cítila jsem ji ve svém srdci,“ řekla vědcům v článku publikovaném v roce 2000.
Jiní příjemci transplantovaného srdce říkají, že po operaci získali novou zálibu v jídle, umění, sexu nebo kariéře. Někteří dokonce tvrdí, že jim byly implantovány nové vzpomínky. Existuje například studie na 56letém vysokoškolském profesorovi, který dostal srdce policisty zabitého střelnou zbraní do obličeje. Několik týdnů po transplantaci příjemce uvedl, že se mu zdají sny o záblesku světla v očích, a dokonce v nich vidí i policistova vraha.
Změny se týkají případů transplantací nejrůznějších orgánů
Takové kontroverzní příběhy mnohdy hraničí s neuvěřitelností, nový výzkum Coloradské univerzity (CU) však naznačuje, že nejen transplantace srdce vyvolává tak zásadní změny osobnosti. Pokud lze tyto příznaky přímo spojit s transplantací orgánů, možná to znamená, že naše já je obsaženo v každé buňce našeho těla, nejen v srdci. Průzkum mezi příjemci různých orgánů zjistil, že charakterové změny pociťuje téměř 90 % z nich, a to bez ohledu na druh transplantace. Většina pacientů ve studii uvedla, že u nich došlo ke čtyřem nebo i více změnám osobnosti, přičemž většina těchto změn se týkala temperamentu, emocí, jídla, identity, náboženského či duchovního přesvědčení nebo vzpomínek.
Ačkoli je studie příliš malá na to, aby byla statisticky významná, dospěli její autoři k názoru, že příjemci transplantovaného srdce nemusí být ve svých zkušenostech se změnami osobnosti po transplantaci ojedinělí, a že k takovým změnám může docházet i po jiných operacích tohoto typu. Práce je v mnoha ohledech průlomová, jelikož předchozí výzkumy se věnovaly právě a pouze srdci.
Odborníci pátrají po možných příčinách
Jedním z možných logických vysvětlení je teorie o tom, že tyto stavy navozují imunosupresivní léky, které jsou v rámci pooperační léčby po transplantaci běžně nasazovány. Existuje však také tzv. hypotéza systémové paměti, která předpokládá, že všechny živé buňky mají paměť a že příjemce transplantátu může vycítit minulost dárce prostřednictvím jeho tkáně.
Aktuálně tak stojíme na pomyslné hranici vědy a duchovna. Již nyní je jisté, že bude třeba další usilovné práce expertů z mnoha oborů, než se dopátráme pravdy. Do té doby nezbývá než brát skutečnost, že lidé s novými orgány se mohou stát i novými lidmi, jako nezpochybnitelný fakt, který možná může mít racionální vysvětlení, možná je to však něco, co existuje jen mezi nebem a zemí.
Zdroje: sciencedirect.com, sciencedirect.com, mdpi.com, wionews.com, scmp.com
